S vidinou krásně strávené vánoční akce s dobrými kamarády se dne 14.prosince rozlétlo do Brna početné hejno kvíčalek. Po dojemných chvílích strávených vítáním kamarádů, které jsme několik týdnů neviděli, a Pipliným obíráním nás o peníze, jel vlak. Vylodění v Blansku proběhlo bez problémů stejně jako shledání s Michalem a Karkulou a následným zbavením se batohů. Takto na lehko jsme se vydali autobusem do Krásenska. Místo radostných pohledů, že nejedeme i s batohy, nás spolucestující čekající na zastávce obdařili otráveným zíráním. Asi díky našemu množství. Kupodivu po našem nastoupení autobus nevypadal že praskne. Po velmi kluzoučké silnici jsme došli, někteří téměř dojeli, až k Rychtě.
Usadili jsme se v jídelně s vlastní večeří a těšili se že se nepapkáme. Ale chyba lávky. Vedoucí nám jídlo sebrali a v modrých igelitových pytlích ho odnesli z našeho dohledu. A aby toho nebylo málo tak nám oznámili, že teď se jako fakt jíst nebude, protože teď se bude hrát hra! Venku!! Ve skupinkách se zavázanýma očima nás odvezli do pustiny a nechali nás napospas tmě a zimě. A teď se dostaňte zpátky. Útěchou nám byl batoh s jídlem, mapou, mapou bonusu a buzolou. Na jídlo nikdo neměl ani pomyšlení, teda alespoň moje skupinka ( Terka, Pavlík, Eliška a já). Zorientovat se na mapě byl docela problém =0) Nakonec jsme se vydali za jasným červeným bodem na obloze jako tři králové za kometou. No a vydali jsme se za ním opravdu přímo, pole nepole, les neles, potok nepotok…. K cíli jsme dorazili v plném počtu i s bonusem v kapse. A dokonce jsme měli jako další bonus možnost pomazlit se s koťátkem. Ten večer jsme hráli několik mrtě drsných a brutálních her s medatrhlým Tadeášem. Za příklad jistě postačí „demonstraceeee!!“ A spát. Viki+ Mery+ Eliška+ Ořech+ Ondra+ Vašek= 6 bláznů co spali venku a celou noc kosli i přes sliby vedoucích, že v jejich teplých spacácích jim bude teplo =0)
Ráno jsme však mrzli i my co spali vevnitř.třikrát hurá mrazivé rozcvičce! Ptáte se co jsme dělali?? Bosí obíhali rychtu!! Po tom šoku si ani nepamatuju co bylo k snídani. Každopádně po snídani jsme se sbalili a celé dopoledne se potulovali po venku. Objevování zaniklých vesnic po stopách pana profesora Erwina černého Křetínského k onomu potulování neodmyslitelně patřilo. Samozřejmě jsme si užili sněhu, každou chvíli slabší jedinci skončili v závěji. Když jsme se přivalili na oběd měla Vef rybí polévku už hotovou. Siestu jsme si zkrátili fantastistiskými hrami jako jsou aktivity či beng. Ani dohrát nás nenechali páč přišla Verka a ukazovala nám jak se dělají domácí jogurty po kterých nezbývají žádné odpadky bo se dělají do sklenic a jak se peče chleba. Mňamka =0) No a pak jsme si takový chleba udělali i my, abychom měli co papat v neděli k snídani. Jen se solí jsme to přehnali. Z těsta jsme mohli udělat celkem cokoli, a to cokoli jsme ozdobili slunečnicovými či dýňovými semínky. V pozdním odpoledni k nám přišla návštěva, dvě dámy od Humanistů. Povídaly nám o rozvojové pomoci v zakrnělých zemích černého kontinentu. A pustili nám film přímo z Afriky. Hmm a před sváteční večeří jsme si museli ještě uklidit abychom měli pěkné prostředí na rozbalování dárků.
V rámci možností slušně oblečení, usedli jsme k večeři. To bylo dobrot =0) nejprve koloval sýr s medem, potom vánočka ( od Veverky =0)) a jakési placičky, které nevím jak se jmenovali nu a jako obvykle houbový Kuba a lepenice. To vše jsme již od začátku zapíjeli pomerančovým jujcem =0D, kterým jsme si prve připili na další úspěšný rok a na naše kamarádství.
V pokoji vedoucích náš čekalo další překvápko. Stůl prostřený dle vzoru staročeského. Řetězem spoutané nohy stolu, aby se rodina nerozešla, pod stolem sláma jako v Betlémě v chlévě kde se narodil Ježíšek, pod talíři drobné mince pro bohatství, klásky pro dobrou úrodu, jmelí, česnek, med, atd. atd…. Hurá ke stromečku, ke hromadě dárečků! =0) všichni byli nadšení. No a pár jedinců nehorázně štval jeden řehtací pytel =0D jako každý rok čekal pod stromečkem též balík DVD s kvíčalíma fotkami. A jako každý rok jsme si je promítli =0) no a promítli jsme si i veleúspěšný film Vesnice i s vystřiženými scénami, a jeden snímek, který pochopili jen jeho tvůrci. Potom až byla tak pozdě že jen každý zapadl do svého spacáku a ani jednoho šílence nenapadlo jít spát ven.
Ráno. Taneční rozcvička. Polka a valčík, několik pošlapaných párů dolních končetin, ale strašná sranda=0) Ani se nám nechtělo přestat, řekla bych že nás až hlad zahnal do jídelny, ale to bych kecala, zahnali nás tam vedoucí. Spapali jsme si svoje chlebíky, každý s čím chtěl, a jogurty. „sbalit a batohy dolů“. Rozkaz splněn. V jídelně se konala Tadova mineralogická přednáška a potom probíhalo v sále promítání dalšího afrofilmu. Byl to podnět k diskusi jestli vůbec a jak pomoci. Za použití internetu se prodraly na povrch dva zásadní nápady. Adopce na dálku a příspěvek na stavbu školy. Kupodivu se většina rozhodla pro tu školu. Bylo i několik nápadů jak pro tento účel získat větší obnos peněz, ale nakonec téma zůstalo otevřené… do příště. Chvíli autobusem chvíli pěškobusem jsme se vydali do Brna. Cestou Michal ještě povídal o zaniklých vesnicích. No a pak se na obzoru objevilo Michalovo bílé auto s Karkulou za volantem. Dovezla nám oběd, guláš. Většinou se najedli v klidu až na jednoho génia (a to jakože mě), který si sedl Nikol do talíře čímž sám sobě, chudákovi Nikol a skupince přihlížejících chrochtajících smíchy téměř znemožnil jídlo =0D. Zbytek cesty proběhl klidně až do Brna na hlavas, kde jsme se všichni rozloučili a rozprchli se na vlaky či autobusy které nás odvezly povětšinou domů =0)
