Z Brna jsme se vlakem dopravili do Blanska, odkud nás autobus dovezl do Senetářova, kde již čekal Michal s autem, aby nám odvezl batohy Podomí. My jsme pokračovali v cestě pěšky. Až do Podomí nás dovedlo záhadné stvoření, které bychom mohli nazývat hejkalem. Po příchodu do školy v Podomí, následovalo zabydlení ve třídě, která nám byla přidělena a zahájení, kde nám Maruška a Dáša řekly, jak se bude víkend vyvíjet. Večer jsme si vyhráli s vyráběním perníčků a výrobků z vizovického těsta. Než jsme šli spát , tak jsme si prohlíželi kvíčalí fotky z celého roku.
Ráno, když se všichni docela vzbudili a přišli z rozcvičky, dali nám vedoucí kartičky se zvířaty, které byly k rozebrání a každý měl zjistit, co jím zvolené zvířátko dělá přes zimu. Po snídani jsme šli ven, kde si pro nás Mara a Tadeáš připravili hru. Rozdělili nás do skupinek, z čehož každá skupinka představovala nějakou zvířecí rasu, např. ježci, myši, lišky. Na vrcholku potravní pyramidy, kterou jsme si touto hrou měli připomenout byl vlk alias Michal. Jednotlivé skupinky dostaly petlahve s barvou, kterou si označili své teritorium. Ze zasněžené krajiny jsme se vrátili zpět do školy, kde na nás čekal oběd v podobě vánoček. Na oplátku jsme také, s pomocí receptu a paní kuchařky, upekli vánočky. Po obědě následovaly dílničky, kde bylo možno vyrobit si gelovou svíčku, lojovník a já nevím co všechno ještě. Dílny trvaly až do setmění, kdy se všichni převlékli do krojů a sukní v případě holek, nebo do kalhot a kožíšků v případě kluků. Takto vystrojení jsme obcházeli Podomí a rozdávali dárečky.
Rozloučením s ostatními začala naše další cesta, která vedla do Krásenska. Když jsme přišli, tak již bylo vše připraveno k večeři, ke které bylo staročeské jídlo lepenice. Po snídani byli všichni pozváni ke stromečku, pod kterým se vrchovatily dárečky. Nebylo kvíčaly či kvíčalky, která by něco nedostala. Večer dále pokračoval věštěním, kde se každý mohl dozvědět něco o svém budoucím životě. Mohli jsme věštit pomocí vosku, hrníčků, jablka či lodiček ze skořápky vlašského ořechu. Večer se chýlil ke konci a každý si připravoval své místečko ke spánku.
Ráno jsme si sbalili všechny své věci a věnovali se například plánování akcí na příští rok, prohlížení videí z kvíčalích akcí a několik maličkostí z ekologie. Veverka si pro nás připravila spoustu různých semínek a podobných věcí, které by mohly patřit do krmítka. Nakonec z toho vznikla opravdická hodovní tabule pro ptáčky. Po obědě, ke kterému byl houbový kuba, jsme donesli batohy na zastávku autobusu a šli udělat zvířátkům hostinu. V lese každý mohl zavěsit lojovník, nebo dát zvířátkům něco co jsme s sebou donesli. Cestou z lesa, když naše cesta vedla přes zasněžené pole, nás napadlo že bychom mohli do sněhu nakreslit kvíčalu. Nakonec se z kreslení kvíčaly vyklubala soutěž o nejhezčí kvíčalu. Vše bylo provázeno nekonečnými sněhovými bitvami, ze kterých jen málo kdo vyvázl úplně suchý. Přišla ta chvíle kdy byl čas rozloučit se s dvěma z nás, Honzou a Vaškem, kteří s námi nejeli zpět do Brna.
Těžko se nám loučilo s kamarády se kterými jsme prožily tolik legrace. Ale nešlo to jinak. Už tu byly rodiče a život plný starostí pokračoval, jako by se nic nestalo, ale stalo se toho mnoho a my na to jistě nezapomeneme, jako nezapomeneme na žádnou z již prožitých kvíčalích výprav.
Bára
