Brněnské nádraží bylo opět svědkem sletu kvíčal. V zamluveném půlvagóně jsme si pověděli, co nás čeká, byli jsme rozděleni do soutěžních skupinek a mířili jsme na západ. Přijeli jsme do Číčenic a hledali vhodné místo pro večerní bojovku. Pomalu se stmívalo a hra na pašeráky mohla začít. Po několika pádech v lese jsme se přemístili na pole, kde se nám sice lépe běhalo, ale bylo také dobře vidět. Hraničáři zalehli a pašeráci vyběhli. Bylo několik drobných nehod, ale bojovku přežili všichni bez úhony. Díky rozdílným strategiím v pašování byly výsledky naprosto rozdílné! Tmou jsme pak došli zpět k batohům a na vlak. Téměř v noci jsme dojeli do Prachatic. Tichým městem jsme dorazili na Dřípatku, tiše se rozešli do útulných pokojíků, kde nás přivítali měkké postýlky a usnuli jsme.
Jen jsme se probudili, už jsme se hnali na snídani. Nasnídaní a sbalení jsme se koukali na jednu kapitolu etikety. Pomalu jsme opouštěli Prachatice a opět nasedli na vlak, který nás tentokrát dovezl do Stožce. Tam jsme se ubytovali a vyrazili ven. Každá skupinka dostala foťák na focení "filmů" a šlapali jsme po žluté na Stožeckou kapli, kde byl zázračný pramen. Zázračný byl jen pro některéJ No a šlo se zpátky na Stožec. Tam nás čekala paní, která nám pověděla něco o Stožci, informačním centru a celkově o Šumavě. K večeři byly rybí prsty a jako večerníček další díl etikety.
Ráno nás čekala cesta do několik kilometrů vzdáleného Černého Kříže, kde byly mezi nás rozděleny makovce, které jsme konzumovali cestou vlakem. Dojeli jsme do Kubovi Hutě a vyšli na cestu směr Boubín. Neušli jsme mnoho a čekalo nás nové rozdělení do týmů, ve kterých jsme dostali vědecké úkoly. Měli jsme si zahrát na ornitology, dendrology, botaniky a zoology. Konečně jsme došli na Boubín a vyšplhali na rozhlednu, kde jsme narazili na jednoho z ochránců, který nám pověděl další zajímavosti o Šumavě. Cestou kolem Boubína jsme si zahráli hru na Rysy a pak se jelo do Stožce. Tentokrát bylo k večeři rizoto. Po večeři se promítaly filmy týmů z prvního a druhého dne. Opět po etiketě se šlo spát.
V neděli ráno jsme jeli vlakem do Nového údolí, odtud jsme šli na Plešné jezero. Po cestě probíhala soutěž, ve které jsme měli hledat druhy rostlin a živočichů, které jsme ještě neviděli a za ně jsme dostávali body v podobě sirek. Jako první objevený exemplář byla přejetá zmije, kterou našli kluci. Kdykoli jsme narazili na sníh, začala sněhová bitva. Další vyhlášená soutěž byla o nejlepší vyfocenou krajinu. Šli jsme přes mrtvé lesy, které napadl kůrovec. Při této příležitosti jsme si na kůrovce zahráli. V lese jsme viděli feromonové lapače. Když jsme konečně došli celí mokří k Plešnému jezeru, dali jsme si svačinu a šli se podívat na památník tyčící se nad Plešným jezerem. Nedopatřením nám málem ujel vlak. Udělali jsme všechno, abychom nemuseli jít na Stožec pěšky a proto jsme celou cestu na vlak do Nové Pece šli velice rychle, ba chvílemi i běželi. Cestu jsme zvládli nad očekávání rychle a nakonec nás vlak dovezl do Černého Kříže. Několikakilometrová cesta do Stožce nepřipadala v úvahu a proto jsme v restauraci na lavičkách vyčkali příjezdu dalšího vlaku.
Na Stožci byly v plném proudu přípravy na Gala večer. Dostali jsme před-večeři a odpočívali. A konečně to přišlo, Gala večer začal. Byli jsme rozděleni do smíšených dvojic podle velikosti a měli jsme plnit úkoly. Taková etiketa na živo, hodně jsme se u toho nasmáli. Snědli jsme druhou večeři v podobě chlebíčků a buchet, prohlíželi jsme si soutěžní fotografie krajin a potom je ohodnotili. Na závěr Gala večera se vyhlašovaly výsledky všech soutěží.
Ráno jsme si sbalili všechny věci a šli na hřiště, kde jsme hráli ufobal. Před odchodem nám Michal představil místní velmi krásně udělanou geologickou expozici a pak jsme jeli domů. Ve vlaku jsme se dobře bavili. Loučení na nádraží bylo pro některé těžké, vím to, protože jsem byla mezi nimi. Útěchou nám bylo, že se opět uvidíme na brigádě.
Bajda
