Tentokrát poprvé jsme se letěli podívat do národního parku u nás a zároveň jediného Národního parku na Moravě - do NP Podyjí. Počasí bylo téměř dokonalé. Vláčkama jsem úspěšně v počtu osmnácti kvíčalek dorazili do nádherného města - Znojma. Tam nás čekala poslední kvíčalka - Vláďa s maminkou. Neboť ale nebylo mnoho času, maminka nás zavedla jen do vzrostlého parku, kde nám povykládala o městě Znojmě a jeho okolí. Nastal ale čas odjezdu autobusu, takže jsme se honem přesunuli do správy NP Podyjí - v Havraníkách, kde nás čekala nádherná, moderní ubytovna.
Pán ze správy nám povykládal s fotografiemi všemožně zajímavé věci o Podyjí. Když se již zdálo, že půjdeme spát, nebylo tomu tak. Malé kvíčalky vyrazily s baterkami do okolní ztemělé krajiny a přes noční vřesoviště dorazily až k lesu. Tam se rozdělily do dvojic a vydaly se do lesa hledat noční zvířata. S baterkami nebyl velký problém je najít. Jejich žluté oči svítily na vzdálenost několika desítek metrů. Skrývala se tam zvířata od vrápence, přes hranostaje až po hyenu. Někdo více, někdo méně úspěšně je poznal, každopádně všichni dorazili až do cíle. Ráno jsme krásným prosluněným dnem vyrazili do okolí. Kvíčalky se rozdělily do tří týmů. Každá skupinka měla digitální fotoaparát a snažila se vyfotit něco zajímavého do fotosoutěže. Cestou shromažďovaly vědomostní otázky pro ostatní týmy.
Hned po obědě jsme si zaběhli mini soutěž zelený lístek. Chtěli jsme tak přiblížit velkou tradiční soutěž - Zelený list, která se bude konat 8. října na Jezírku. Po vyhodnocení jsme pokračovali dál, kolem vinic, řeky Dyje a skrz krásné dubové lesy. K večeru jsme dorazili zpět. Tam nás již čekal odborník nejen na netopýry - Toník Reiter. Poutavě vyprávěl o životě netopýrů a vrápenců... Pak se nenápadně vzdálil a my se mezitím navečeřeli. Vyšli jsme na procházku opět noční tmou a došli jsme až k staré papírně. Tam nás Toník čekal s malinkým překvapením. Prvně jsme si po skupinkách prohlédli sítě na odchyt ptáků a netopýrů a poté nám ukázal již chyceného netopýra rezavého. Byl nádherný. Bodejď by ne, vždyť je to jeden z nejkrásnějších netopýrů u nás. Hladili jsme si ho, pozorovali blány na křídlech a jeho čumáček. Pak jsme si zkusili pozorovat netopýry pomocí echolokátorů. Mezitím jsme čekání na netopýry vyplnili procházkou do sklepů staré rozpadlé papírny, kde na nás koukali nádherní plšíci. Během pozorování plchů a netopýrů se do sítě chytili další tři netopýři. Společně jsme je pustili a vydali jsme se domů. Tam jsme ještě promítli soutěžní fotky a vyhodnotili nejlepší fotografickou skupinku. Cenou jim bylo velmi pěkné netopýří pexeso.
Ráno jsme se sbalili a navzájem se bombardovali přichystanými otázkami. Mezitím nám Vláďova maminka odvezla batohy, takže bez zátěže jsme lehce vyrazili ke Znojmu. Na vinicích dozrávalo víno a my v poklidu poutovali až na planinu s výhledem na město. A tam jsme se rozutekli do okolí a téměř každý našel malou kudlanku! Byly téměř všude. Poslušně seděly na oblečení, občas vlezly někomu za krk, či do vlasů. Bohužel jsme je museli nechat na místě a museli jsme honem jít, neboť ve Znojmě na nás čekalo ještě podzemí. To bylo vzkutku úžasné. Nejen, že je to jedno z největších podzemí u nás, ale provázela nás správňácká paní, která z podzemí udělala obrovskou šou. Alespoň dospělí se velice dobře bavili:)
Nicméně i podzemí muselo jednou skončit. S výkladem Vláďovy maminky jsme si prohlédli aspoň část památek Znojma a prohlídku jsme skončili na nádraží. Vláčkama jsme dorazili do Brna a všichni jsme se tu rozlétli domů.
Pipla
