První Kvíčala mimo dosah Brna směřovala na jih, k rakouským hranicím, do krásného města Mikulov. Naším cílem kromě historického jádra města se měl stát i přechod Pálavy. Kvíčalek se slétlo hejno v počtu devatenácti. Do Mikulova jsme dorazili vlakem a poznávání města začalo již od nádraží. Průchod městem přímo do jeho centra, kde jsme bydleli na správě CHKO Pálava se zaměřil na poznávání slohů historických budov a pod Michalovým dozorem se je snažily Kvíčaly zařadit do časového období. Přímo pod zámkem jsme se ubytovali, navečeřeli a vyrazili s hvězdářským dalekohledem na Svatý kopeček. Obloha byla bez mráčku, úzký srpek měsíce jemně osvětloval šeřící se město a my vyšli až nahoru. Čočky dalekohledu se zaměřily na měsíc, kde jsme unešeně mohli pozorovat jeho jednotlivé krátery a moře. Když se opět trochu zešeřilo a hvězdy začaly vykukovat, dalekohledem jsme pozorovali pruhy táhnoucí se na Jupiteru, prstenec kolem Saturnu a mnoho dalších hvězd. Během hry „na světlušky“ se již úplně setmělo a konečně jsme viděli většinu souhvězdí, která nás Michal učil poznávat pomocí map oblohy a programu o hvězdách v PDA.
Nočním Mikulovem jsme prošli pod již známými souhvězdími spát. Ráno jsme se vydali do židovské čtvrti. Půjčili jsme si klíče od Židovského hřitova a tak jsme mohli nerušeně nahlédnout mezi zarostlé náhrobky a něco málo se dozvědět o židovství a o životě Židů. Autobusem jsme dojeli do Klentnice, kde na nás čekali botanici Libor a Hana Mikulicovi s malinkým Vojtíškem a jeho babičkou. Libor nám rozdal obrázky některých rostlin a živočichů, které byla šance cestou potkat. Poté se děti rozdělily na pět vědeckých skupin: Dendrologická, botanická, entomologická, ornitologická a historická. Vyšli jsme do kopců směrem na Dívčí hrad a cestou entomologové sbírali hmyz, který jsme se pak snažili určit, Libor s Hankou se do nás snažili vštípit rostliny a stromy, které tu rostly a ornitologové se častěji než ostatní dívali s dalekohledy na oblohu. Cestou byly louky posety vstavači vojenskými, nachovými…. Poletovali kolem otakárci, lozili po zemi tesaříci, kovaříci a další hmyzáci, druhová pestrost stromů se měnila každou chvílí. Dokonce jsme viděli i dub šípák, který je ve znaku CHKO Pálava!
Naše putování bylo završeno výstupem na Dívčí hrad, odkud byl nádherný výhled na Novomlýnské nádrže. Pod námi se rozprostíraly Dolní Věstonice, do kterých jsme za chvíli sešli. Tam nastala ta pravá chvíle pro historiky, protože jsme navštívili místní muzeum. Chvíli před příjezdem autobusu jsme se šli podívat zblízka k nádržím, doufajíc, že zahlídneme nějaké vodní ptáky, snad i kormorána. Nad hlavami nám ale jen poletovali racci a v rákosí štěbetali rákosníčci.
Již zpátky v ubytovně jsme se slavnostně oblékli a s připravenou prezentací toho, co se každá skupinka vědců dozvěděla, šli jsme k venkovní tabuli, kde se servíroval smažák. Po večeři jsme si z úst kamarádů zopakovali to, co jsme se za celý den naučili. A neboť byly děti velmi aktivní, odhlasovali si večerní hru v okolí zámku místo čtení židovských pohádek, které jsme nakonec po hře četli na dobrou noc. Hra byla motivovaná židovskou tématikou v době druhé světové války. Ráno nás čekala prohlídka jeskyně Turold a drobná poletovací hra na motýly na přilehlé louce.
Pipla
