Hlavní nádraží v Brně se opět stalo svědkem našeho setkání. Odtud jsme se dopravili do Horké nad Moravou. Po pár krocích jsme dorazili do Sluňákova, budovy v níž jsme měli být ubytováni.
Hoši neměli takové štěstí jako my, kteří jsme si spokojeně večeřeli. Pomáhali Michalovi vyložit a smontovat kola, ale jsou šikovní, tak to zvládli rychle a mohli se přidat k nám.
Na Sluňákově jsme si hned po příchodu všimli dvou človíčků, Poštolky a Kennyho, kteří nám po večeři představili Sluňákov a zahráli si s námi několik her. Michal nám ukázal jak bude vypadat nový Sluňákov a potom už jsme šli spát.
Hned jak jsme se ráno probudili, nasnídali a vypravili, šli jsme ke škole a tam si každý vybral kolo, kromě těch co měli vlastní. Pár technických doladění a vyrazili jsme.
Cestou jsme projeli kolem nového Sluňákova a dále pokračovali po červené. V lese jsme se zastavili a pozorovali ptáky. Rozdělili jsme se do dvojic a snažili jsme se najít nějakého ptáka, určit kdo to je a vymyslet si, co říká. Cestou jsme ještě nakoukli do bažantnice. O kus dále jsme slezli z kol a následovali Karkulu, která nám ukázala bobří okusy a pověděla něco více o bobrech. Velkým překvapením bylo, když na nás vykouklo několik hlaviček sněženek.
Dojeli jsme do Litovle a narazili na hospodu u Tadeáše, kam jsme šli na čaj. Nakonec jsme se tam i naobědvali a pokračovali dále k Mladečským jeskyním. Jeli jsme velmi náročnou cestou, no vlastně jsme ani nejeli. Pro spoustu sněhu to nakonec vzdali i ti nejodvážnější a po zbytek cesty k silnici jsme kola tlačili. Jeskyně byly přes víkend bohužel zavřené a tak jsme se otočili a jeli zpátky. Pipla nás upozornila na další bobří okusy a šli jsme si je prohlédnout. Tyto ale stály opravdu za to. Hned vedle dálnice byla spousta pokácených a ohlodaných stromů. Měli jsme pocit, že bobři jsou kolem a pozorují nás. Dále jsme cestou míjeli ekosociofarmu kam jsme se také šli podívat. Průvodce nás dovedl mezi spoustu koz, kůzlátek, ovcí a jehňátek, které za námi chodily a nechaly se hladit. Cestou zpět jsme ještě hráli kolo olympiádu. Rozdělili jsme se na státy a soutěžili jsme mezi sebou. Disciplíny byly například slalom, pomalá jízda a jízda s břemenem. Dále jsme pokračovali po skupinkách s vedoucími jako průvodci po obálkách, kde jsme plnili různé úkoly, směrem ke Sluňákovu.
Cestu jsme všichni ve zdraví přežili, kromě několika drobných závad na některých kolech, a konečně jsme se dostali na Sluňákov promočení a unavení, ale brzy jsme byli zase čiperní a šli do restaurace. Dosyta jsme se najedli a na Sluňákově jsme si zahráli několik her. Naše oblíbené demonstrace, titanik a ještě několik jiných. Jako hřeb večera jsme se naučili hru Magalienč. Místo večerníčku nám Michal pustil film o bobrech, ale někteří už spokojeně chrupkali.
Ráno, i pro vedoucí to bylo překvapení, jsme spali až do budíčku. Po snídani jsme dali do pořádku kola a zahráli jsme si hru poraď se s koněm. Pro kluky nebyl problém nosit na zádech několik desítek kil, ale pro někoho jiného to byla velká námaha. Vrátili jsme se na naši základnu, kde byli vyhlášeny výsledky a Michal nám ještě pověděl něco málo o domácí ekologii a potom jsme si ještě zahráli Magalienče.
Cesta do Olomouce proběhla celkem v klidu a mohli jsme si jít koupit oběd. Na závěr jsme dostali úkol zjistit od obyvatel Olomouce několik zajímavých informací o Olomouci.
Na nádraží si nás rozebrali rodiče a my se vzdalovali od kamarádů a víkend v Litovelském Pomoraví se stal minulostí.
Bára
