No tak toto byla opravdu hrubá akce. Pokusím se jí zrekapitulovat. Po tom co jsme se sešli na nádraží jsme razili vlakem do Bzence, kde nám Michal ukázal tzv. Saharu. Moc jsme ji neviděli, ale alespoň jsme si ji osahali. Vlakem dále do Hodonína, a potom do školky vedly naše kroky. Bylo to jako Gulliverova cesta do liliputu. Malé stolečky, židličky i záchody… trochu smůla pro naše giganty :D Večeře byla opravdu zážitkem :D. Michalův nový počin nás čekal záhy. Bylo to music poznávací okénko s evropskými lidovými písněmi. Následovala první hra… výplod mladší kvíčalí generace.. která se zvrhla v nekontrolovatelnou diskusi.. nebo.. to ani ne.. v něco horšího. A tak jsme to radši ukončili spánkem.
Ranního budíčku se chopil jakýsi neznámý klavírní virtuos. Sotva jsme se pořádně vzbudili museli jsme projít Michalovou geniální rozcvičkou ve spacácích a rozdělení do skupin. Sbalení a nasnídaní razili jsme vlakem do Lanžhota a dál ke Kyjovce aneb Amazonce kde se hoši váleli v nafouknutých Pálavách v napjatém čekání na nás :D. první skupina se připravovala na plavbu a my zbylí ťapali po svejch. Cesta nás přivedla do pralesa… na vrcholcích stromů se ve větru kymácely chomáče jmelí, tráva se zelenala, kytky kvetly a neprostupný les šuměl své tiché zpěvy. Představili jsme si spousty kytiček patřících do jarního aspektu. Obdivovali a ochutnávali jsme i orsej jarní. V jednom úseku se dokonce v trávě povalovaly dolary :D. V místech kde Kyjovku přecházel jeden docela bezvýznamný most :D… byl čas na výměnu posádek člunů. Jenže u předchozí posádky nastal nějaký zádrhel a tak jsme si notnou chvíli počkali. Nasedla jsem spolu s Ořechem a Jožinem k Michalovi.. ve druhé lodi seděl Pepa, Honza a Vašek. Zezačátku plavba probíhala v pohodě, jen se nám do cesty postavilo přes řeku padlých několik stromů, které jsme v pohodě překonali až na jeden.. to sem totiž přestoupila ke klukům abych naší lodi ulehčila a mohli ji přenést… no a pak sem nějakou nešťastnou náhodou nepřestoupila z5. Za pár minut byla loď dnem vzhůru a celé osazenstvo ve vodě. ŠOK! To bylo první co mi proběhlo hlavou. Ta voda byla pekelně studená. No a mě z kapsy vypadl Michalův foťák ?, ještě teď je na dně Kyjovky. Převlékly jsme se do suchého a bez další nehody dopluli k mostu u něhož byla další výměna posádek. K večeru jsme došli k řece, kdo by to byl čekal.. njn, ale bez mostu, tak sjme se museli na lodích přeplavit na druhý břeh. První várka v pohodě, no a druhá se vyklopila. Uplaval batoh, namočilo se PDačko atd., pro jednu plavoucí věc Penzi statečně skočil;) šikula. Když se všichni přeplavili na druhou stranu, muselo se běžet na vlak, neb bylo podezření, že ujede. A přece jen jsme to stihli. No cesta vedla do školky. Udělali jsme z ní velkosušírnu, všude byly nataženy lavinovky a na nich spoooooousta mokrých věcí. Některé ani do rána neuschly.. ale pro lepší pocit.;) večer jsme se sešli u promítacího plátna, protože se dohodlo, že budem adoptovat. A tak sme si prohlíželi možné varianty. Nakonec byli všichni pro holku. No a dnes s odstupem času mohu prozradit, že nová kvíčalka bude 18tiletá Isha. No a pak se.. spinkalo. No vlastně nespinkalo. Propukla polštářová bitva, kvůli zavřenému, či otevřenému oknu. No stejně nakonec všichni vyčerpáním usnuli.
Ráno, ani nebyla žádná rozcvička. Jen sme se sbalili a vyrazili na kolobkách a bruslích do terénu. No vlastně, prvně vlakem do Lužic odkud jsme už konečně pokračovali na těch posunech. :D no a vyrazili jsme k pomníku v Mikulčicích, kde stávala.. kdysi…. Vesnice. No vlastně to bylo dost dávno (pozn.: raně středověké velkomoravské hradiště – nejrozsáhlejší a nejzachovalejší naleziště v ČR – ze 7. – 9. století). No tak tam jsme dorazili, prohlédli si muzeum a dalo by se říct půdorysy té vesničky. A pak z5, na nádraží do Lužice kde jsme čekali na vlak. Teda, někteří, ti aktivní jeli , myslím k té školce. No a pak jsme jeli do Brna.. vlakem… a akce prý skončila. TAK…. Ahoj. ;)
